Robert Fulghum – Možná, možná ne

V pořadí už čtvrtá knížka vtipných i hlubokomyslných povídek a postřehů, která se mi líbila o něco málo víc než všechny předchozí. Nevím přesně proč, možná proto, že byla veselejší a zároveň taková bezprostřednější. Styl autorova psaní i námětů však zůstal stejný – lehce dětinský, a proto milý, zároveň nabádající k zamyšlení nad každodenními situacemi. Hodně mě oslovily povídky, které se týkaly přímo mě nebo obecně pohledu na svět (např. o originálnosti a kreativitě). Bezesporu to je tedy další z řady malých knížek nabitých zajímavými myšlenkami i příjemným počtením s kapkou humoru. Můžu opět jen doporučit.

Doba četby: květen 2013

Lidé, Společnost, Filozofie, Humor

John Steinbeck – Sladký čtvrtek

Po krátké mezihře z audioknih jsem se opět vrátil ke krásné a téměř přítulné vazbě „druhého dílu“ příběhů z ulice Na Plechárně. Toto je jedna z knížek, které prostě čtečky ani audioknihy nemají šanci nahradit. Navíc s neskutečně poutavým příběhem, který mě osobně doslova vcucnul. Po daleko rozvláčnějším a popisnějším (i když neméně zábavném) prvním dílu se mi Sladký čtvrtek líbil mnohem více. Ať už to bylo větším množstvím veselých a absurdních situací nebo prostě a jednoduše tím, že jsem znal téměř všechny postavy, které už nebylo nutné znovu představovat, děj ubíhal  rychleji dopředu a každá zápletka tak gradovala i vrcholila mnohem mohutněji. Líbily se mi občasné dějové zlomy, které mě často dost překvapily, i autorova schopnost vystihnout jazykové rozdíly mezi jednotlivými postavami. Škoda jen, že to nebylo celé aspoň dvakrát delší.

Doba četby: květen 2013

Humor, Lidé, Filozofie

Karel Čapek – Apokryfy

Po skvělém pocitu z předchozích audioknih (Poslední Mohykán a RUR) jsem se rozhodl pro další klasiku, opět od Čapka. Zezačátku jsem sice nevěděl, co si mám o jednotlivých apokryfech myslet (ty originální jsem četl už hodně dávno a tak jsem nevěděl, které detaily si Čapek přimyslel a které jsou naopak původní), ale postupně se mi obraz uceloval a zejména poslední tři o Pilátu Pontském mě velmi oslovily. Opět zde nalezneme Čapkův typický noetický pohled na skutečnost, který mě osobně vždy donutí zafilozofovat, a sice se k ničemu nedobrat, ale mít dobrý pocit z přemýšlení a ze zajímavého brouka v hlavě. K příjemným hlasovým projevům panů Somra, Preisse a paní Šafránkové netřeba nic dodávat, pouze mi trošku vadily hodně dlouhé mezihry v podobě náboženských písní mezi jednotlivými apokryfy. Tuším, že jich navíc Čapek napsal víc než tu trošku, kterou jsem si stáhl, ale na ty přijde řada zase někdy příště. Pro hloubavé čtenáře doporučuji.

Doba četby: květen 2013

Filozofie, společnost, k zamyšlení, humor

Petr Bezruč – Slezské písně

Týden před maturitou člověk dělá různé šílené věci. Já jsem se rozhodl, že si osvěžím trochu té poezie z našeho regionu. Některé básně (asi 2) se mi dokonce skutečně líbily a myslím, že jistou paralelu bychom v nich mohli najít i dnes. Zejména co se kritiky pragocentrismu týče. Další už mě ovšem tolik nenadchly. Nudily mě zejména svým pesimismem a neustálou sociální kritikou poměrů před sto lety, které už jsou dnes přece jen někde jinde. Ale zase na druhou stranu, každý by měl znát alespoň trochu historii svého okolí a umět se vcítit do života svých předků, kteří to neměli ani zdaleka tak lehké a pohodlné, jako my nyní. A v tomto ohledu své poslání Slezské písně plní na jedničku a s lehkou pomocí vysvětlivek (přece jen jisté historické reálie ani archaické slangové výrazy neznám) jsem se skrz ně prokousal a jsem opět o literární zážitek bohatší. Na závěr doporučuji se dobře pobavit při pomyšlení, že tyto básně čte Pražák a u každého druhého slova nechápavě kroutí hlavou. J

Doba četby: květen 2013

Poezie, Společnost, Historie, Kritika

Karel Čapek – RUR

Česká klasika od světoznámého autora, kterou jsem si jako poslední nepřečtenou knížku na svém maturitním seznamu „přečetl“ v audiopodobě. „Zákulisní zvuky“ opět vygradovaly atmosféru a posluchač se tak doslova ponořil do vzpoury robotů. Mezi řádky i v jednotlivých dialozích si člověk hravě uvědomí poslání dramatu – kritiku konzumní společnosti, která nepřemýšlí nad dopady svého jednání a možnými vedlejšími efekty svého „pokroku“. Poměrně nadčasová myšlenka, nad kterou by se měli mnozí zamyslet i nyní. I když jsem už dopředu znal děj i postavy, příjemně mě překvapilo, že jsem se u strhujícího dramatu ani chvíli nenudil. Čapek mě prostě stále dokola přesvědčuje o tom, že se svou slovní zásobou, napůl publicistickým stylem psaní a geniálním jazykovým rozlišením jednotlivých postav je spisovatelem opravdu nedozírného formátu. Musím jak jinak než doporučit, audioknížka má slabou hodinku a půl – hravě zvládnutelnou za jeden den v MHD.

Doba četby: květen 2013

Audiokniha, Drama, Antiutopie, Sci-Fi, Klasika, Společnost, Filozofie

James Fenimore Cooper – Poslední Mohykán

Kvůli nepříliš dlouhému volnému času, který momentálně mám (maturita je hold maturita), jsem se poprvé rozhodl, že zkusím audioknihu. Vybral jsem si indiánskou klasiku, kterou jsem ještě neměl možnost poznat, a musím uznat, že v audioknize vůbec nebyla špatná! Právě naopak, různé zvukové efekty (střelba, svist šípů apod.) jen výborně podbarvovaly atmosféru příběhu. Ten samotný mi zas tak nápaditý nepřišel a popravdě řečeno jsem si i myslel, že bude delší. Také jsem teď zpětně zjistil, že byl asi i mírně upraven (některé postavy prostě zmizely) a celkově zjednodušen, což mě docela mrzí. Obecně se domnívám, že indiánské knihy například od Karla Maye jsou daleko zábavnější a přitažlivější, už jen tím, že hlavní kladná postava na závěr nezemře a člověk se tak může těšit na případné pokračování. Ale zase May nekritizuje likvidaci indiánských kmenů a nedokáže vykreslit atmosféru Britské kolonie tak silně jako Cooper.

Doba četby: květen 2013

Dobrodružství, Historie, Láska, Válka

Jerome Klapka Jerome – Tři muži ve člunu

Poté, co jsem z více zdrojů slyšel, že je tato knížka skvělá oddechovka a velmi vtipné počteníčko, jal jsem se ji shánět a kupodivu celkem lehce našel. Už po pár stránkách jsem však cítil, že toto nebude ani zdaleka tak poutavá a geniálně napsaná knížka jako Stoletý stařík. Musím však uznat, že autorovy mírně nadsazené a zdánlivě naivní úvahy a komentáře k tomu, co se kolem něj děje, mě místy skutečně rozesmály a určitě by se z nich dalo vzít pár ponaučení. Celkově mi ale knížka přišla poměrně rozvláčná, neustále se objevující vypravování jednotlivých postav o tom, co kdy kdo zažil a slyšel, mě po chvíli začala celkem nudit. Asi to bude tím, že pan Jerome (nebo Klapka?) chtěl původně napsat průvodce po Temži s historickými zastávkami po okolí. Těm, komu se líbí lehce nadsazené popisy a příhody z konce 19. století, tuto knihu však můžu vřele doporučit, pravděpodobně byste marně hledali něco zábavnějšího. Já této tématice příliš neholduji, zkusím ještě volné pokračování Tři muži na toulkách a uvidím, jestli se něco nezlepší. J

Doba četby: květen 2013

Humor, Cestopis, Historie