Po krátké mezihře z audioknih jsem se opět vrátil ke
krásné a téměř přítulné vazbě „druhého dílu“ příběhů z ulice Na Plechárně.
Toto je jedna z knížek, které prostě čtečky ani audioknihy nemají šanci nahradit. Navíc s neskutečně poutavým příběhem, který mě osobně doslova
vcucnul. Po daleko rozvláčnějším a popisnějším (i když neméně zábavném)
prvním dílu se mi Sladký čtvrtek líbil mnohem více. Ať už to bylo větším množstvím
veselých a absurdních situací nebo prostě a jednoduše tím, že jsem znal téměř
všechny postavy, které už nebylo nutné znovu představovat, děj ubíhal rychleji dopředu a každá zápletka tak gradovala i vrcholila mnohem mohutněji. Líbily se
mi občasné dějové zlomy, které mě často dost překvapily, i autorova schopnost
vystihnout jazykové rozdíly mezi jednotlivými postavami. Škoda jen, že to
nebylo celé aspoň dvakrát delší.
Doba četby: květen 2013
Humor, Lidé, Filozofie
Žádné komentáře:
Okomentovat