Robert Fulghum – Možná, možná ne

V pořadí už čtvrtá knížka vtipných i hlubokomyslných povídek a postřehů, která se mi líbila o něco málo víc než všechny předchozí. Nevím přesně proč, možná proto, že byla veselejší a zároveň taková bezprostřednější. Styl autorova psaní i námětů však zůstal stejný – lehce dětinský, a proto milý, zároveň nabádající k zamyšlení nad každodenními situacemi. Hodně mě oslovily povídky, které se týkaly přímo mě nebo obecně pohledu na svět (např. o originálnosti a kreativitě). Bezesporu to je tedy další z řady malých knížek nabitých zajímavými myšlenkami i příjemným počtením s kapkou humoru. Můžu opět jen doporučit.

Doba četby: květen 2013

Lidé, Společnost, Filozofie, Humor

John Steinbeck – Sladký čtvrtek

Po krátké mezihře z audioknih jsem se opět vrátil ke krásné a téměř přítulné vazbě „druhého dílu“ příběhů z ulice Na Plechárně. Toto je jedna z knížek, které prostě čtečky ani audioknihy nemají šanci nahradit. Navíc s neskutečně poutavým příběhem, který mě osobně doslova vcucnul. Po daleko rozvláčnějším a popisnějším (i když neméně zábavném) prvním dílu se mi Sladký čtvrtek líbil mnohem více. Ať už to bylo větším množstvím veselých a absurdních situací nebo prostě a jednoduše tím, že jsem znal téměř všechny postavy, které už nebylo nutné znovu představovat, děj ubíhal  rychleji dopředu a každá zápletka tak gradovala i vrcholila mnohem mohutněji. Líbily se mi občasné dějové zlomy, které mě často dost překvapily, i autorova schopnost vystihnout jazykové rozdíly mezi jednotlivými postavami. Škoda jen, že to nebylo celé aspoň dvakrát delší.

Doba četby: květen 2013

Humor, Lidé, Filozofie

Karel Čapek – Apokryfy

Po skvělém pocitu z předchozích audioknih (Poslední Mohykán a RUR) jsem se rozhodl pro další klasiku, opět od Čapka. Zezačátku jsem sice nevěděl, co si mám o jednotlivých apokryfech myslet (ty originální jsem četl už hodně dávno a tak jsem nevěděl, které detaily si Čapek přimyslel a které jsou naopak původní), ale postupně se mi obraz uceloval a zejména poslední tři o Pilátu Pontském mě velmi oslovily. Opět zde nalezneme Čapkův typický noetický pohled na skutečnost, který mě osobně vždy donutí zafilozofovat, a sice se k ničemu nedobrat, ale mít dobrý pocit z přemýšlení a ze zajímavého brouka v hlavě. K příjemným hlasovým projevům panů Somra, Preisse a paní Šafránkové netřeba nic dodávat, pouze mi trošku vadily hodně dlouhé mezihry v podobě náboženských písní mezi jednotlivými apokryfy. Tuším, že jich navíc Čapek napsal víc než tu trošku, kterou jsem si stáhl, ale na ty přijde řada zase někdy příště. Pro hloubavé čtenáře doporučuji.

Doba četby: květen 2013

Filozofie, společnost, k zamyšlení, humor