John Steinbeck – Na Plechárně

První dojem z této knížky na vás zapůsobí hned, jak ji vezmete do ruky. Krásná látková barevná vazba. Pokud někdo odmítá „Kindly“, tak právě kvůli knihám, jako je Na Plechárně z nakladatelství Dokořán. Klasického amerického autora netřeba představovat, John Steinbeck si už nepochybně své místo v literární síni slávy zasloužil. Na Plechárně je další ze spíše odpočinkových knih, které poslední dobou čtu. Je to v podstatě soubor příběhů z jednoho městečka v Kalifornii, přesněji z jedné ulice tohoto městečka. Postupně se seznamíte s některými obyvateli této ulice, které jsou tak trochu jako nerudovské postavičky – každá typická svým vzezřením i chováním a často se pohybující na okraji společnosti. Přes tyto „vnější“ okolnosti je v knížce však líčena psychika jednotlivých postav a dozvídáme se, že uvnitř jsou vlastně všichni dobří, čestní lidé, kteří jsou často jen neblahými a smolnými okolnostmi přivedeni do nemilých situací. S postupem příběhu (parta bezdomovců chce připravit váženému, spravedlivému a přívětivému doktorovi večírek) má ale člověk hned několik příležitostí k zamyšlení, co v životě skutečně přináší štěstí, zda je třeba se neustále za něčím honit, případně kteří lidé jsou ve skutečnosti těmi pravými hrdiny. Na velmi málo stránkách je zde napsáno velmi mnoho, jen je třeba číst mezi řádky.

Doba četby: duben 2013

Humor, Povídky, Filozofie, Lidé

Harper Leeová – Jako zabít ptáčka

Jako zabít ptáčka je v Česku poměrně neznámé klasické dílo americké literatury. Zatímco je ve Státech kniha na seznamech povinné četby snad na všech školách, v Čechách zdaleka tak velké publikum nemá. Mně ji doporučil kamarád, jinak bych se o ní pravděpodobně taky nedozvěděl. A byla by to škoda. Děj je zasazen do maloměstského prostředí jihoamerického městečka ve třicátých letech minulého století, v době ekonomické krize. Je vyprávěn očima malé dívky, která v průběhu příběhu poznává své okolí, sama sebe ale hlavně morální hodnoty (které se dají vztáhnout na celou americkou společnost té doby). Na pozadí čpí nevraživost mezi černochy a bělochy, motivem knížky je však postupné dívčino propracovávání se k spravedlnosti a ucelování si obrazu o světě jako takovém. Mezi řádky je zde kritizováno pokrytectví, předsudky, pomsta a nevraživost mezi lidmi, naopak čtenář pochytí výzvy k toleranci a respektu druhých, jejich názoru na svět a životního stylu. Ač se v příběhu celkem nic neděje (dětská dobrodružství), má překvapivě poutavou a strhující zápletku, kterou kniha v podstatě vrcholí. Co však Jako chytit ptáčka postrádá na „akčnosti“, to nahrazuje velmi silnými filozofickými úvahami nebo přemýšlením nad výchovou dětí. Když se člověk seznámí s nepřeberným množstvím postav a místních reálií, příběh mu do sebe začne zapadat a hned se mu čte lépe. Osobně jsem si musel po dočtení ještě jednou přečíst první část knihy, abych pochopil a uvědomil si, že je celá v podstatě knihou vzpomínkovou. Celkově taková zdařilá kombinace Malého Mikuláše a Malého prince, mohu jen doporučit.

Doba četby: Duben 2013

Filozofie, Historie, Společnost, Děti, Dobrodružství