Robert Fulghum – Možná, možná ne

V pořadí už čtvrtá knížka vtipných i hlubokomyslných povídek a postřehů, která se mi líbila o něco málo víc než všechny předchozí. Nevím přesně proč, možná proto, že byla veselejší a zároveň taková bezprostřednější. Styl autorova psaní i námětů však zůstal stejný – lehce dětinský, a proto milý, zároveň nabádající k zamyšlení nad každodenními situacemi. Hodně mě oslovily povídky, které se týkaly přímo mě nebo obecně pohledu na svět (např. o originálnosti a kreativitě). Bezesporu to je tedy další z řady malých knížek nabitých zajímavými myšlenkami i příjemným počtením s kapkou humoru. Můžu opět jen doporučit.

Doba četby: květen 2013

Lidé, Společnost, Filozofie, Humor

John Steinbeck – Sladký čtvrtek

Po krátké mezihře z audioknih jsem se opět vrátil ke krásné a téměř přítulné vazbě „druhého dílu“ příběhů z ulice Na Plechárně. Toto je jedna z knížek, které prostě čtečky ani audioknihy nemají šanci nahradit. Navíc s neskutečně poutavým příběhem, který mě osobně doslova vcucnul. Po daleko rozvláčnějším a popisnějším (i když neméně zábavném) prvním dílu se mi Sladký čtvrtek líbil mnohem více. Ať už to bylo větším množstvím veselých a absurdních situací nebo prostě a jednoduše tím, že jsem znal téměř všechny postavy, které už nebylo nutné znovu představovat, děj ubíhal  rychleji dopředu a každá zápletka tak gradovala i vrcholila mnohem mohutněji. Líbily se mi občasné dějové zlomy, které mě často dost překvapily, i autorova schopnost vystihnout jazykové rozdíly mezi jednotlivými postavami. Škoda jen, že to nebylo celé aspoň dvakrát delší.

Doba četby: květen 2013

Humor, Lidé, Filozofie

Karel Čapek – Apokryfy

Po skvělém pocitu z předchozích audioknih (Poslední Mohykán a RUR) jsem se rozhodl pro další klasiku, opět od Čapka. Zezačátku jsem sice nevěděl, co si mám o jednotlivých apokryfech myslet (ty originální jsem četl už hodně dávno a tak jsem nevěděl, které detaily si Čapek přimyslel a které jsou naopak původní), ale postupně se mi obraz uceloval a zejména poslední tři o Pilátu Pontském mě velmi oslovily. Opět zde nalezneme Čapkův typický noetický pohled na skutečnost, který mě osobně vždy donutí zafilozofovat, a sice se k ničemu nedobrat, ale mít dobrý pocit z přemýšlení a ze zajímavého brouka v hlavě. K příjemným hlasovým projevům panů Somra, Preisse a paní Šafránkové netřeba nic dodávat, pouze mi trošku vadily hodně dlouhé mezihry v podobě náboženských písní mezi jednotlivými apokryfy. Tuším, že jich navíc Čapek napsal víc než tu trošku, kterou jsem si stáhl, ale na ty přijde řada zase někdy příště. Pro hloubavé čtenáře doporučuji.

Doba četby: květen 2013

Filozofie, společnost, k zamyšlení, humor

Petr Bezruč – Slezské písně

Týden před maturitou člověk dělá různé šílené věci. Já jsem se rozhodl, že si osvěžím trochu té poezie z našeho regionu. Některé básně (asi 2) se mi dokonce skutečně líbily a myslím, že jistou paralelu bychom v nich mohli najít i dnes. Zejména co se kritiky pragocentrismu týče. Další už mě ovšem tolik nenadchly. Nudily mě zejména svým pesimismem a neustálou sociální kritikou poměrů před sto lety, které už jsou dnes přece jen někde jinde. Ale zase na druhou stranu, každý by měl znát alespoň trochu historii svého okolí a umět se vcítit do života svých předků, kteří to neměli ani zdaleka tak lehké a pohodlné, jako my nyní. A v tomto ohledu své poslání Slezské písně plní na jedničku a s lehkou pomocí vysvětlivek (přece jen jisté historické reálie ani archaické slangové výrazy neznám) jsem se skrz ně prokousal a jsem opět o literární zážitek bohatší. Na závěr doporučuji se dobře pobavit při pomyšlení, že tyto básně čte Pražák a u každého druhého slova nechápavě kroutí hlavou. J

Doba četby: květen 2013

Poezie, Společnost, Historie, Kritika

Karel Čapek – RUR

Česká klasika od světoznámého autora, kterou jsem si jako poslední nepřečtenou knížku na svém maturitním seznamu „přečetl“ v audiopodobě. „Zákulisní zvuky“ opět vygradovaly atmosféru a posluchač se tak doslova ponořil do vzpoury robotů. Mezi řádky i v jednotlivých dialozích si člověk hravě uvědomí poslání dramatu – kritiku konzumní společnosti, která nepřemýšlí nad dopady svého jednání a možnými vedlejšími efekty svého „pokroku“. Poměrně nadčasová myšlenka, nad kterou by se měli mnozí zamyslet i nyní. I když jsem už dopředu znal děj i postavy, příjemně mě překvapilo, že jsem se u strhujícího dramatu ani chvíli nenudil. Čapek mě prostě stále dokola přesvědčuje o tom, že se svou slovní zásobou, napůl publicistickým stylem psaní a geniálním jazykovým rozlišením jednotlivých postav je spisovatelem opravdu nedozírného formátu. Musím jak jinak než doporučit, audioknížka má slabou hodinku a půl – hravě zvládnutelnou za jeden den v MHD.

Doba četby: květen 2013

Audiokniha, Drama, Antiutopie, Sci-Fi, Klasika, Společnost, Filozofie

James Fenimore Cooper – Poslední Mohykán

Kvůli nepříliš dlouhému volnému času, který momentálně mám (maturita je hold maturita), jsem se poprvé rozhodl, že zkusím audioknihu. Vybral jsem si indiánskou klasiku, kterou jsem ještě neměl možnost poznat, a musím uznat, že v audioknize vůbec nebyla špatná! Právě naopak, různé zvukové efekty (střelba, svist šípů apod.) jen výborně podbarvovaly atmosféru příběhu. Ten samotný mi zas tak nápaditý nepřišel a popravdě řečeno jsem si i myslel, že bude delší. Také jsem teď zpětně zjistil, že byl asi i mírně upraven (některé postavy prostě zmizely) a celkově zjednodušen, což mě docela mrzí. Obecně se domnívám, že indiánské knihy například od Karla Maye jsou daleko zábavnější a přitažlivější, už jen tím, že hlavní kladná postava na závěr nezemře a člověk se tak může těšit na případné pokračování. Ale zase May nekritizuje likvidaci indiánských kmenů a nedokáže vykreslit atmosféru Britské kolonie tak silně jako Cooper.

Doba četby: květen 2013

Dobrodružství, Historie, Láska, Válka

Jerome Klapka Jerome – Tři muži ve člunu

Poté, co jsem z více zdrojů slyšel, že je tato knížka skvělá oddechovka a velmi vtipné počteníčko, jal jsem se ji shánět a kupodivu celkem lehce našel. Už po pár stránkách jsem však cítil, že toto nebude ani zdaleka tak poutavá a geniálně napsaná knížka jako Stoletý stařík. Musím však uznat, že autorovy mírně nadsazené a zdánlivě naivní úvahy a komentáře k tomu, co se kolem něj děje, mě místy skutečně rozesmály a určitě by se z nich dalo vzít pár ponaučení. Celkově mi ale knížka přišla poměrně rozvláčná, neustále se objevující vypravování jednotlivých postav o tom, co kdy kdo zažil a slyšel, mě po chvíli začala celkem nudit. Asi to bude tím, že pan Jerome (nebo Klapka?) chtěl původně napsat průvodce po Temži s historickými zastávkami po okolí. Těm, komu se líbí lehce nadsazené popisy a příhody z konce 19. století, tuto knihu však můžu vřele doporučit, pravděpodobně byste marně hledali něco zábavnějšího. Já této tématice příliš neholduji, zkusím ještě volné pokračování Tři muži na toulkách a uvidím, jestli se něco nezlepší. J

Doba četby: květen 2013

Humor, Cestopis, Historie

John Steinbeck – Na Plechárně

První dojem z této knížky na vás zapůsobí hned, jak ji vezmete do ruky. Krásná látková barevná vazba. Pokud někdo odmítá „Kindly“, tak právě kvůli knihám, jako je Na Plechárně z nakladatelství Dokořán. Klasického amerického autora netřeba představovat, John Steinbeck si už nepochybně své místo v literární síni slávy zasloužil. Na Plechárně je další ze spíše odpočinkových knih, které poslední dobou čtu. Je to v podstatě soubor příběhů z jednoho městečka v Kalifornii, přesněji z jedné ulice tohoto městečka. Postupně se seznamíte s některými obyvateli této ulice, které jsou tak trochu jako nerudovské postavičky – každá typická svým vzezřením i chováním a často se pohybující na okraji společnosti. Přes tyto „vnější“ okolnosti je v knížce však líčena psychika jednotlivých postav a dozvídáme se, že uvnitř jsou vlastně všichni dobří, čestní lidé, kteří jsou často jen neblahými a smolnými okolnostmi přivedeni do nemilých situací. S postupem příběhu (parta bezdomovců chce připravit váženému, spravedlivému a přívětivému doktorovi večírek) má ale člověk hned několik příležitostí k zamyšlení, co v životě skutečně přináší štěstí, zda je třeba se neustále za něčím honit, případně kteří lidé jsou ve skutečnosti těmi pravými hrdiny. Na velmi málo stránkách je zde napsáno velmi mnoho, jen je třeba číst mezi řádky.

Doba četby: duben 2013

Humor, Povídky, Filozofie, Lidé

Harper Leeová – Jako zabít ptáčka

Jako zabít ptáčka je v Česku poměrně neznámé klasické dílo americké literatury. Zatímco je ve Státech kniha na seznamech povinné četby snad na všech školách, v Čechách zdaleka tak velké publikum nemá. Mně ji doporučil kamarád, jinak bych se o ní pravděpodobně taky nedozvěděl. A byla by to škoda. Děj je zasazen do maloměstského prostředí jihoamerického městečka ve třicátých letech minulého století, v době ekonomické krize. Je vyprávěn očima malé dívky, která v průběhu příběhu poznává své okolí, sama sebe ale hlavně morální hodnoty (které se dají vztáhnout na celou americkou společnost té doby). Na pozadí čpí nevraživost mezi černochy a bělochy, motivem knížky je však postupné dívčino propracovávání se k spravedlnosti a ucelování si obrazu o světě jako takovém. Mezi řádky je zde kritizováno pokrytectví, předsudky, pomsta a nevraživost mezi lidmi, naopak čtenář pochytí výzvy k toleranci a respektu druhých, jejich názoru na svět a životního stylu. Ač se v příběhu celkem nic neděje (dětská dobrodružství), má překvapivě poutavou a strhující zápletku, kterou kniha v podstatě vrcholí. Co však Jako chytit ptáčka postrádá na „akčnosti“, to nahrazuje velmi silnými filozofickými úvahami nebo přemýšlením nad výchovou dětí. Když se člověk seznámí s nepřeberným množstvím postav a místních reálií, příběh mu do sebe začne zapadat a hned se mu čte lépe. Osobně jsem si musel po dočtení ještě jednou přečíst první část knihy, abych pochopil a uvědomil si, že je celá v podstatě knihou vzpomínkovou. Celkově taková zdařilá kombinace Malého Mikuláše a Malého prince, mohu jen doporučit.

Doba četby: Duben 2013

Filozofie, Historie, Společnost, Děti, Dobrodružství

Jonas Jonasson – Stoletý stařík, který vylezl z okna a zmizel

Tato kniha pro mě zatím ve své kategorii nemá konkurenci. Pokud máte obtíže s hledáním té správné oddechovky nebo vám připadá, že už neexistují dobré humoristické knížky, „Stoletý stařík, který vylezl z okna a zmizel“ je knížka jako dělaná pro vás. Pravda, název je trochu dlouhý, zní zvláštně a může leckoho odpudit, ale jakmile se do knížky začtete (a to uděláte hodně rychle, protože vás okamžitě vtáhne do děje), pochopíte, že se prostě nemůže jmenovat jinak. Setkáte se zde s ústřední postavou Alana, stoletého staříka, se kterým postupně prožíváte neuvěřitelné příhody odvíjející se od jeho útěku z domova důchodců, (zahrnující mimo jiné dvě vraždy a krádež 50 milionů švédských korun). V druhé dějové (i časové) linii se zase seznámíte s jeho neskutečným životem, zážitky z různých koutů světa i s tím, že byl téměř u všech významných a zlomových historických událostí 20. století a dokonce je silně ovlivňoval, podobně jako tomu je ve světoznámém filmu Forest Gump. Když si k takto strhujícímu ději přidáte neutuchající slovní i situační humor a životní filozofii staříka: „Je tak, jak je, a bude tak, jak bude.“, společně s jeho nekonečným optimismem a chutí na kořalku a absolutním znechucením politikou, dostanete špičku mezi humoristickou prózou, která se čte sama a kompletně vás pohltí. Ostatně nebudete sami, v letech 2011 a 2012 to byla nejprodávanější Švédská kniha a momentálně figuruje na seznamech bestsellerů ve většině zemí Evropy. Nezbývá mi tedy než vám ji vřele doporučit a zároveň vás varovat, že některé pasáže způsobují nezvladatelné záchvaty smíchu. J

Doba četby: březen 2013

Humor, Humor, Humor, Historie, Dobrodružství

Simon Mawer – Mendelův Trpaslík

Další z výborných knih od mého poslední dobou velmi oblíbeného autora Simona Mawera. Opět se zde využívá skvěle zvládnuté techniky posunů v čase a prolínání mezi jednotlivými ději, jako ve Skleněném pokoji. Román je napsaný tak, že člověk těžko rozeznává, jestli se dané události skutečně staly nebo jsou pouze fikcí, výplodem autorovy fantazie. Ačkoliv se zvláště příběh ze současnosti hodně točí kolem lásky nebo předsudků, na pozadí celého románu jsou cítit filozofické a etické otázky týkající se hlavně genetické kontroly a eugeniky, které s přicházejícím koncem knihy čím dál tím víc vyplouvají na povrch. Ich-forma a postupná gradace příběhu přispívají k tomu, že ke konci se od knihy člověk už nemůže odtrhnout a hltá jednu stránku za druhou. Co ho pak, podobně jako v Dívce, která spadla z nebe, zarazí, je otevřený tragický konec, který ve čtenáři zanechá hromadu otázek. Ale to bude pravděpodobně autorův záměr. I přes ohromné množství vskutku odborných termínů jsem Mendelova trpaslíka přečetl s neskutečnou vervou, podobně jako obě předchozí knížky od pana Mawera. Tuto knihu bych bez váhání zařadil mezi povinnou četbu pro všechny začínající nebo už zavedené genetiky, aby se trochu zamysleli nad svým posláním a dalekosáhlejšími dopady své práce. Za mě palec nahoru a těším se na další Mawerovské literární lahůdky.

Doba četby: březen 2013

Genetika, Historie, Láska, Etika

Max Cannon - Red Meat, kniha druhá

Pokud máte rádi drsný, černý nebo aspoň našedlý humor, je pro vás tato miniknížečka plná komiksů pravou volbou pro zpříjemnění večera. U těchto krátkých „garfieldovských“ gagů se člověk totiž často směje, až se za břicho popadá. Teda aspoň já. Je však třeba se na tyto krátké vtipy dívat s nadsázkou a nenechat se jimi urazit, na druhou stranu v nich najdete skrytou kritiku různých společenských deliktů, osobnostních vad a hlouposti kolem nás. A co víc, celkem vyšly tuším tři díly „Červeného masa“, takže dobrá zpráva pro ty, kterým by těchto sto komiksů nestačilo. Pro strávení veselé půlhodinky fajn nápad, určitě ale tahle brožurka nebude patřit k titulům, ke kterým se s nadšením budu stále vracet.

Doba četby: březen 2013

Komiks, Humor, Sarkasmus

Robert Fulghum – Ach jo

Další z perfektních tenkých knížeček od pana Fulghuma. Opět rozumná dávka milého humoru, hlubších zamyšlení i pohledů do nitra lidí. Tentokrát mi přišla podstatně zábavnější, než předchozí knížky, některé příhody zde líčené mi přijdou až neskutečné. Z každé si ale člověk může něco odnést a osobně si myslím, že po každé přečtené kapitolce by se člověk měl na chvilku zastavit, zavřít knížku a popřemýšlet nad tím, co se to vlastně dozvěděl a jak by se ho to mohlo týkat. Podle mě každý najdeme aspoň jednu příhodu, která se té napsané aspoň malinko podobá (ať už obsahem nebo poselstvím). Za mě opět jen doporučení a sahám do knihovny pro další díly.

Doba četby: březen 2013

Lidé, Společnost, Filozofie, Humor

Richard Watson – Akta budoucnosti

Zajímavá knížka – dárek k narozeninám. Celá je postavená na jednoduchém skládání dalších a dalších „předpovědí budoucnosti“, zařazených do logicky korespondujících částí. Každá z nich se věnuje nějaké sociální oblasti a lidskému chování v ní, případně nastiňuje možné trendy vývoje do budoucna. Všechny tyto trendy je ale potřeba brát s jistou rezervou – jsou to v podstatě pouhé domněnky autora, o čemž nás i několikrát sám informuje. Opravdu výborné mi přijde závěrečné shrnutí pěti hlavních trendů na konci každé z kapitol, často totiž přesně shrnují (a nezřídka přímo opakují) to, co bylo v kapitole promýšleno a řečeno. Autorův styl psaní mi ovšem příliš neimponoval, své názory podle mě prezentuje příliš sebejistě a autoritativně, může to však být jen problém překladu – v originále jsem knihu nečetl. Další markantní chybou, které jsem si všiml hned po pár stránkách, je poměrně nekvalitní korektura, často člověk narazí na překlepy, přeházená slova ve větě a další drobnosti, které čtenářský zážitek dost shazují. Celkově musím říct, že mnoho názorů a pohledů do budoucnosti je zde velmi zajímavých, absolutně s nimi souhlasím a rád bych se do jejich problematiky ponořil více, na druhou stranu jsou ale zabalené do možná až příliš velké „omáčky“ z nezajímavých detailů a obecně známých faktů, které jen prodlužují čas strávený nad knihou nenapsanou příliš nápaditým jazykem. A už vůbec nesouhlasím s přirovnáním na obálce: „Napůl Jules Verne, napůl Malcolm Gladwell“. Jestli hledáte dobrodružnou a strhující četbu, tato kniha rozhodně není pro vás.

Doba četby: březen 2013

Budoucnost, Byznys, Plánování, Společnost, Lidé, Trendy

Rudolf Křesťan – Jsem z toho jelen

U této knížky jsem strávil hodně času, ale myslím, že se to absolutně vyplatilo. Je to taková pohodová knížka plná zajímavých a vtipných fejetonů (přesně jich tam je 77 a všechny jsou o údivu), které se zamýšlí snad úplně nad vším. Neskutečně jsem si díky této knize rozšířil obzory, napadlo mě mnoho věcí a témat o čem přemýšlet a celkově mě nabila velmi pozitivní energií. Nedá se navíc přečíst najednou, je podle mě nejlepší si každý večer přečíst jeden dva tři fejetonky a pak nad nimi při usínání přemýšlet a bavit se představami, jak by se daly tyto krátké úvahy ještě rozvést. Člověk pak často dojde k velmi zajímavým úvahám a myšlenkám a má chuť se smát. Kromě toho je snad v každém fejetonu minimálně jedno úžasné místo, kde si pan Křesťan krásně hraje s jazykem. Některá slovní spojení, přesmyčky nebo různá přenášení významu jsou až neskutečná a pravděpodobně by mě nikdy nenapadla a nezkrášlil bych si tak jimi svůj pocit ze čtení.

Doba četby: leden – únor 2013

Fejetony, Jazyk, Úvahy, Humor

Simon Mawer – Dívka, která spadla z nebe

Narozeninový dárek mě opět nadchnul. Druhá knížka od tohoto autora byla stejně strhující a napínavá jako ta první. Člověk prostě nedokázal odtrhnout oči od textu a i když přestal číst, pořád myslel na to, co se bude dít dál. Atmosféra válečné Francie a hlavně Paříže byla neskutečná, připadal jsem si jako ve filmu Zachraňte vojína Ryana nebo tak podobně. Samotná zápletka kolem odbojářů a britských tajných služeb byla výborná, asi to je ale částečně dáno také tím, že holduji této špionážní tématice. Dokážu si představit lidi, kteří by se asi celkem nudili/ hledají v knihách i něco víc než jen poutavý příběh a sem tam milostnou scénku. To je možná i aspekt, který na knížce trochu postrádám i já. Tentokrát žádná filozofická zamyšlení o světě, prostoru, citech nebo architektuře, pouze ta (v té době všudypřítomná) o životě, smrti, strachu a nenávisti. Ta ostatní by se totiž do atmosféry války nehodila. Jazykem je skvěle vystižen argot špionů, prostředí podtrhává časté používání francouzských výrazů nebo i celých vět – lidé neznalí francouzského jazyka by mohli s některými větami mít trochu problémy a ne úplně pochopit vtípky nebo význam několika sdělení. Ale obecně opět nadprůměrný čtenářský zážitek, doporučuji přečíst a prožít si spolu s hlavní hrdinkou trochu té špionské akce.

Doba četby: únor 2013

Dobrodružství, Biografie, Romantika, Historie

Mariusz Szczygiel – Láska nebeská

Další, v pořadí už třetí knížka od známého polského novináře a čechofila, kterou jsem přečetl. A opět se mi velmi líbila. Autorovy postřehy hlavně v oblasti lidských vlastností a jejich rozdílů jsou často velmi výstižné a vtipné, opět se dočkáme porovnávání Čechů a Poláků. Tentokrát už ale ne tak černobíle, měl jsem pocit, že se pan Sczczygiel začíná dostávat i ke špatným českým vlastnostem, což je určitě dobře – nejsme všichni zase tak suproví. Kniha se výborně čte (částečně proto, že je tvořena z krátkých fejetonů), škoda jen, že je tak krátká. Člověk se u ní skvěle uvolní, chytlavý vyprávěčský styl ho úplně pohltí a jen čeká, až na něj „zpoza řádku“ vybafne nějaký další vtípek nebo veselá příhoda.

Doba četby: únor 2013

Humor, Lidé, Společnost, Fejetony

Nassim Nicholas Taleb – Černá labuť

U všeho prozkoumat hlavně slabá místa! Hlavně tohle ponaučení si z této polovědecké publikace odnesu. A asi už navždy budu skeptický vůči „přesným“ předpovědím, odhadům budoucnosti a všelijakým plánům. Poměrně obsáhle a dlouze se zde totiž pan Taleb zamýšlí právě nad problémem nepředvídatelných vysoce nepravděpodobných událostí, které mají obrovský dopad na své okolí. Popravdě řečeno mi ale tato teorie přijde naprosto trefná a daleko realističtější, než plánování, která selhávají. A mám pocit, že tato selhání vidím čím dál tím víc kolem sebe. Co se jazyka týče, byla tato knížka poměrně oříškem. Rozhodně to není lehké čtení do autobusu po tréninku a podobně, spíš na odpoledne do křesla, v teple a klidu domova. Večer jsem při jejich stránkách navíc často usnul a těžká váha necelých 500 stran mi následně těžce dopadala na prsa. Je zde až neuvěřitelné množství citací a odkazů na jiné texty, eseje, vědecké práce a jiné. Jestli je všechny pan Taleb opravdu četl, pak klobouk dolů. Jediné, co se mi na knize nelíbilo, byl občasný velmi útočný a nevybíravý způsob ohrazování se proti „plánovačům“ a časté škatulkování lidí. Když se to ale vzalo s humorem, i to se dalo skousnout. Kdybych dopředu nevěděl, do čeho jdu, asi bych se u této knížky nudil. Takže pozor na ni! Za informace a nový pohled na svět ale rozhodně stojí.

Doba četby: leden – únor 2013

Filozofie, Ekonomie, Byznys, Plánování, Statistika

Simon Mawer – Skleněný pokoj

Kdybych měl zhodnotit tuto knihu jedním slovem, si bych vybral tohle: výborné. Ne, spíš toto: VÝBORNÉ!!! Takto poutavý příběh už jsem nečetl hodně dlouho. Romantický příběh včetně dramatických zápletek zasazený do kontextu historických událostí, navíc podobně skvěle vyprávěný, je takřka raritou. Ještě ke všemu se celý odehrává kolem vily Tugendhat, kde jsem absolvoval kompletní prohlídkový okruh a musím potvrdit, že autor pravděpodobně taktéž – popisy míst jsou naprosto realistické a dokonale vyjadřují atmosféru, kterou dům působil. Příběh je sám o sobě plný lásky, zvratů, úskočností i zrady, nakonec však v otevřeném konci dopadá relativně „dobře“. Podtrženo a sečteno, autorova představivost a schopnost napsat neobyčejně poutavý příběh vytvořila knížku, kterou je nemožné číst pomalu nebo dlouho. Prostě Vás to vtáhne a najednou jste v ní a společně s postavami prožíváte jejich příběh napříč stoletím. Doporučuji!

Doba četby: leden 2013

Historie, Biografie, Romantika, Architektura

Mariusz Szczygiel – Udělej si ráj

Tato knížka polského novináře mě oslovila ještě mnohem více než její předchůdce Gottland. Na překvapivě malém prostoru (není to žádná bichle) jsou zde OPRAVDU vylíčeni Češi. Se všemi dobrými i špatnými stránkami, s neutuchajícím smíchem (ať už ve chvílích veselých nebo beznadějných), s netečností vůči kritice nebo urážkám, s pivem, bez Boha. Téměř na každé stránce je něco, čemu se člověk zasměje, nebo nad čím se zamyslí a pak si řekne: „Jo, to jsem já.“ Dokážu si velmi dobře představit, že tato knížka bourá to, jak nás naši severní sousedé vnímají, a věřím, že toto vnímání může v mnohém ovlivnit a přetvořit. Budu netrpělivě čekat, až vyjde nějaká podobná kniha o Polácích, abych se taky něco přiučil. Zatím tedy vím, jak můžu působit na jiné.

Doba četby: leden 2013

Lidé, Společnost, Humor

Robert Fulghum – Už hořela, když jsem si do ní lehal

Druhá knížka krátkých příběhů, laděná v podobném duchu jako ta první. Více se zaměřuje na otázky typu rodičovství, svatba, láska, děti nebo cíl života, ale o to víc je to četba, nad kterou se dá popřemýšlet. Vzhůru na další díl!

Doba četby: leden 2013

Česky, Humor, Filozofie, Povídky, Rodina

Mariusz Szczygiel – Gottland

Překvapivě poutavá četba o nás, Češích. Pan Szczygiel hravě a s jistou grácií popisuje osudy řady zajímavých lidí, kteří to neměli vůbec jednoduché, významné události i náladu ve společnosti a její proměny za poslední půl století. Velmi dobře volené prvky humoru uprostřed neveselých událostí dodávají knížce ráz a výrazně přidávají na čtivosti. Celé vyprávění se tak dá takřka zhltnout. Považuji tuto knížku spíše za vyprávění o minulosti, ne o lidech, jak se všude píše. I tak mě ale hodně zaujala, pobavila a snad i trochu vzdělala. Každopádně doporučuji.

Doba četby: leden 2013

Česky, Lidé, Společnost, Humor

Robert Fulghum – Vše, co v životě potřebuju znát, jsem se naučil v mateřské školce

Úžasné, krátké, hluboké a milé příběhy z každodenního života. Do teď jsem útlé knížečky v naší knihovně přehlížel s plánem, „že si je někdy přečtu“. Stalo se. A musím uznat, že jsou výborné. Hlavně proto, že se dají pohodlně vzít s sebou téměř kamkoliv, příběhy jsou uvolňující, veselé, ale často se v nich dá najít i druhá rovina – která může člověka silně zasáhnout. Mají určitě místo v mé tašce, kamkoliv odteď půjdu.

Doba četby: leden 2013

Česky, Humor, Povídky, Filozofie

Tom Rath – Strenghtsfinder

Na popud přátel z Toastmasters Ostrava jsem si přes Amazon koupil „hledače sil“, abych taky zjistil, v čem jsem (nebo bych mohl být) dobrý. Ačkoli jsem k tomu ze začátku přistupoval spíše skepticky, výsledek mě překvapil a potěšil. Poté, co mi internetový systém (vstup na unikátní kód v knize) vyplivnul slova: Futuristic, Maximizer, Self-assurance, Competition a Learner, věřím, že jsem si svou profesní dráhu (ekonom, manažer, businessman, dobrodruh?) vybral správně. Na základě několika rad, tipů a informací o dalších typech lidí teď už jen stačí začít pro mou budoucnost něco dělat a mít štěstí a potkat ty správné lidi. Kdo do toho jde se mnou?

Doba četby: Prosinec 2012

Anglicky, Self-developement, Byznys

Michael Lewis – Moneyball

Kniha, která otevírá oči v tom smyslu, že člověk by se měl zaměřit na věci, na kterých opravdu záleží, a ne plýtvat časem a energií v oblastech, které nepřinášejí žádný rozvoj ani potřebný užitek. Taky je zajímavé, nakolik může být užitečná statistika, tedy aspoň v rukou lidí, kteří dokáží z dat extrahovat poznání. Celkově se mi velmi líbila, i příběh byl poměrně zajímavý a poutavý. Těším se, až si Moneyball přečtu znovu – z jiné perspektivy, navíc možná s větším množství vlastních zkušeností – a více se sžiji s příběhem.

Doba četby: prosinec 2012 – leden 2013

Anglicky, Statistika, Leadership, Sport, Byznys